Tři roky na volné noze: co bych udělal jinak
Před třemi lety jsem odešel z tehdejšího CPressu "na volnou nohu", bez jasného plánu, co dál. Teď už si nedovedu představit zaměstnání, za které bych svou dnešní práci - co dělám, to se dozvíte třeba z michalkasparek.cz - svolil vyměnit. Nicméně: především na samém začátku jsem udělal několik chyb, které mě stály hodně energie a peněz (přinejmenším na ušlých příležitostech - tedy "peněz, co jsem mohl vydělal, ale nevydělal"). Pokud někdo stojíte na začátku podobné cesty, třeba vám ten výčet pomůže:
- Tvrdil jsem sobě i ostatním, že to bude "Bibione". Slíbil jsem tak lidem ve svém okolí něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Z CPressu jsem ocházel z místa, které vyžadovalo i 60-70hodinové pracovní nasazení týdně, občas šichty přes noc. Nestačil jsem na to profesně ani lidsky - byl jsem hned po škole - a dneska je mi jasné, že jsem učebnicově vyhořel.
Dá se tedy pochopit, že moje mlhavá představa o podnikání vypadala nějak takhle: splácání nějakých contentových webů, pak fáze 2, a fáze 3 jsou příjmy. "Pasivní příjmy." Výhody pro mě i okolí následující: spousta volného času, neunikne mi žádná akce s kamarádama, příbuzným můžu pomoct kdykoliv s čímkoliv...
Nakonec to dopadlo úplně jinak. Pohádku o pasivních příjmech jsem si neprožil; věnuju se hlavně zase redakční práci. Nevadí mi to, protože skoro všechno, co dělám, mi dává smysl, navíc peníze nejsou špatné (byť by mohly být i o dost lepší, ale to vždycky). Jenomže nálepka "ten nechodí do práce, ten je na volné noze" mi zůstala. Ani nejbližší ji pořád nejsou ochotni seškrábat; pochopit, že teď potřebuju svůj čas plánovat dlouho (10-14 dní) dopředu. Začínám být trochu fašista, pokud jde o hlídání si vlastního rozvrhu. Okolí tím trpí a já si uvědomuju, že to nejsou krkavci, co by mi nejradši rozklovali kalendář - protože jsem jim prostě dlouho sliboval něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Chyba. - Ta samota je vůbec hrozná. Teprv poslední rok nějak víc chodím ven klábosit s lidmi, do té doby jsem visel doma na Twitteru a ládoval se pizzou. Nenapadlo mě tehdy, jak je důležitý vnímat, že lidi řeší podobný problémy jako já - a že ještě důležitější je mít s kým sdílet pracovní radosti. (Přítelkyně je v tomhle skvělá, ale jeden člověk nemůže nahradit kolektiv.) A naopak je stále těžší najít společnou řeč se starými kamarády, kteří pracují v odlišném režimu, chodí do kanclu od devíti do pěti "aby tam vydělali peníze" - a hledají cesty, jak lehce či těžce ochcat zaměstnavatele i zákazníky. Vzhledem k tomu, že moc nesleduju profesionální sporty, si s nima pak nemám moc co říct.
- S tím souvisí: kdybych znovu startoval nějaký větší/komplexnější projekt, jako je Brno Now, raději bych to dělal s nějakým společníkem. Vždycky jsem se bál rizika, že mě takový člověk podrazí, nebo ukecá to blbých kroků - teď si ale uvědomuju, kolik příležitostí mi uniká tím, že se k práci na vlastních projektech nedovedu dokopat ani z pětiny tak snadno jako k práci pro klienty. (Pozn.: rád bych toho člověka dlouhodobě znal, tak to prosím neberte jako výzvu k posílání nabídek na spolupráci. Díky.)
- Chyba-nechyba: hltat americkou literaturu o podnikání (Setha Godina atd.). Chyba v tom, že věci v Evropě a hlavně v Česku fungují jinak než za mořem, nebo líp řečeno v knihách zpoza moře. Lidi tu jednají míň racionálně, nesnaží se tolik, přemýšlí a chovají se jinak než američtí "entepreneuři". Výhoda: získal jsem tím úplně jiný mindset, se kterým jsem se nesetkal ve škole, v rodině a až na naprosté výjimky ani u kamarádů: mindset, ve kterém neúspěch není tragédie ani trapas, ale logická zastávka na cestě k úspěchu. (Bohužel takhle o samotě je dost těžké si to udržet 24/7.)
- S tím mindsetem i samotou souvisí ještě jedna věc: hodně energie i inspirace mi přineslo poslouchání podcastů. Hlavně Bourání Adama Gebriana a vůbec celé Radio Wave.
- Chybou bylo snažit se vypadat profesionálně. Na všech úrovních: používat na webech neurčité množné číslo místo svého jména, chodit na schůzky v košili, pokoušet se působit sofistikovaně, zásadně se nepřiznávat k tomu, že bych něco nevěděl... K ničemu mi to nikdy nepomohlo, ani na volné noze, ani v zaměstnáních před tím. Jen jsem si připadal jako děvka. (A nejhorší byly ty chvíle, kdy jsem si neuvědomoval, že děvkou jsem.)
- Dlouho jsem měl naivní představu, že jednou přijde skvěle platící klient, který všechno změní. Živenou tím, že to tak slibně občas skutečně vypadalo: měl jsem psát texty na web jednoho z mobilních operátorů, starat se o PR jedné špičkové restaurace, pomáhat jednomu abicioznímu občanskému sdružení -- vždycky to ale dopadlo stejně: spousta schůzek, velké sliby, a pak to z různých důvodů postupně vyhnívalo. Nikdo samozřejmě za nic nemohl, "to ti druzí". Musel jsem se spálit zhruba třikrát, abych začal tenhle vzorec - pro Brno tak zvláštně typický - vcelku bezpečně poznávat.
- Naopak jsem podceňoval význam "obyčejné, poctivé práce" - třeba psaní recenzí pro Finmag. První rok žádná větší odezva, v tom třetím už spousta pozitivních i negativních mailů a tweetů, nové zakázky...
- Jít do toho znovu, k DPH bych se registroval hned na začátku. Nevýhody nejsou - v mém případě! (ale to by se mělo vytknout do závorky před celý článek) - tak velké, jako možnosti, které přístupem k zahraničním klientům, nástrojům a partnerským programům získávám.
- Chyba byla dlouho sledovat všechen ten šum: výdajové paušály se rušit budou/nebudou, ODS zavede tohle, ČSSD připraví živnostníky o toto. Teď tomu říkám "toxické informace" a snažím se nepouštět si je do hlavy.
- Trvalo mi dvě promarněná léta, než jsem zjistil, že zhruba od půlky června do začátku září je lepší zvolnit, nabrat si jen minimum práce, flákat se. Jednak produktivita ve třicetistupňovém horku výrazně klesá, pak je taky nutné dobít baterky, získat od díla odstup, "načerpat inspiraci". Někteří přátelé pracující v "normálních zaměstnáních" (tak tomu říkají oni) mi to dost nepřejícně závidí a nějak jsem ztratil energii i důvod vysvětlovat jim, že v celoročním součtu díky tomu odvedu o to víc práce (=vydělám víc peněz, =odvedu víc "do systému", blablabla).
- A vůbec: na začátku mě nenapadlo, jak důležité je cestovat (aspoň za město), chodit (teď na jaře mám průměr sedm kilometrů denně), udržovat se fit, zdravě a pestře jíst, spát aspoň osm hodin s minimem výjimek, prostě dbát na fyzickou kondici a duševní hygienu.
Čili zatím dobrý a vyhlídky snad nadějné. Ale občas je to teda tápání v mlze.
Tři roky na volné noze: co bych dnes udělal jinak
Před třemi lety jsem odešel z tehdejšího CPressu "na volnou nohu", bez jasného plánu, co dál. Teď už si nedovedu představit zaměstnání, za které bych svou dnešní práci - co dělám, to se dozvíte třeba z michalkasparek.cz - svolil vyměnit. Nicméně: především na samém začátku jsem udělal několik chyb, které mě stály hodně energie a peněz (přinejmenším na ušlých příležitostech - tedy "peněz, co jsem mohl vydělal, ale nevydělal"). Pokud někdo stojíte na začátku podobné cesty, třeba vám ten výčet pomůže:
- Tvrdil jsem sobě i ostatním, že to bude "Bibione". Slíbil jsem tak lidem ve svém okolí něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Z CPressu jsem ocházel z místa, které vyžadovalo i 60-70hodinové pracovní nasazení týdně, občas šichty přes noc. Nestačil jsem na to profesně ani lidsky - byl jsem hned po škole - a dneska je mi jasné, že jsem učebnicově vyhořel.
Dá se tedy pochopit, že moje mlhavá představa o podnikání vypadala nějak takhle: splácání nějakých contentových webů, pak fáze 2, a fáze 3 jsou příjmy. "Pasivní příjmy." Výhody pro mě i okolí následující: spousta volného času, neunikne mi žádná akce s kamarádama, příbuzným můžu pomoct kdykoliv s čímkoliv...
Nakonec to dopadlo úplně jinak. Pohádku o pasivních příjmech jsem si neprožil; věnuju se hlavně zase redakční práci. Nevadí mi to, protože skoro všechno, co dělám, mi dává smysl, navíc peníze nejsou špatné (byť by mohly být i o dost lepší, ale to vždycky). Jenomže nálepka "ten nechodí do práce, ten je na volné noze" mi zůstala. Ani nejbližší ji pořád nejsou ochotni seškrábat; pochopit, že teď potřebuju svůj čas plánovat dlouho (10-14 dní) dopředu. Začínám být trochu fašista, pokud jde o hlídání si vlastního rozvrhu. Okolí tím trpí a já si uvědomuju, že to nejsou krkavci, co by mi nejradši rozklovali kalendář - protože jsem jim prostě dlouho sliboval něco, co teď nemůžu a nechci plnit. Chyba. - Ta samota je vůbec hrozná. Teprv poslední rok nějak víc chodím ven klábosit s lidmi, do té doby jsem visel doma na Twitteru a ládoval se pizzou. Nenapadlo mě tehdy, jak je důležitý vnímat, že lidi řeší podobný problémy jako já - a že ještě důležitější je mít s kým sdílet pracovní radosti. (Přítelkyně je v tomhle skvělá, ale jeden člověk nemůže nahradit kolektiv.) A naopak je stále těžší najít společnou řeč se starými kamarády, kteří pracují v odlišném režimu, chodí do kanclu od devíti do pěti "aby tam vydělali peníze" - a hledají cesty, jak lehce či těžce ochcat zaměstnavatele i zákazníky. Vzhledem k tomu, že moc nesleduju profesionální sporty, si s nima pak nemám moc co říct.
- S tím souvisí: kdybych znovu startoval nějaký větší/komplexnější projekt, jako je Brno Now, raději bych to dělal s nějakým společníkem. Vždycky jsem se bál rizika, že mě takový člověk podrazí, nebo ukecá do blbých kroků - teď si ale uvědomuju, kolik příležitostí mi uniká tím, že se k práci na vlastních projektech nedovedu dokopat ani z pětiny tak snadno jako k práci pro klienty. (Pozn.: rád bych toho člověka dlouhodobě znal, tak to prosím neberte jako výzvu k posílání nabídek na spolupráci. Díky.)
- Chyba-nechyba: hltat americkou literaturu o podnikání (Setha Godina atd.). Chyba v tom, že věci v Evropě a hlavně v Česku fungují jinak než za mořem, nebo líp řečeno v knihách zpoza moře. Lidi tu jednají míň racionálně, nesnaží se tolik, přemýšlí a chovají se jinak než američtí "entepreneuři". Výhoda: získal jsem tím úplně jiný mindset, se kterým jsem se nesetkal ve škole, v rodině a až na naprosté výjimky ani u kamarádů: mindset, ve kterém neúspěch není tragédie ani trapas, ale logická zastávka na cestě k úspěchu. (Bohužel takhle o samotě je dost těžké si to udržet 24/7.)
- S tím mindsetem i samotou souvisí ještě jedna věc: hodně energie i inspirace mi přineslo poslouchání podcastů. Hlavně Bourání Adama Gebriana a vůbec celé Radio Wave.
- Chybou bylo snažit se vypadat profesionálně. Na všech úrovních: používat na webech neurčité množné číslo místo svého jména, chodit na schůzky v košili, pokoušet se působit sofistikovaně, zásadně se nepřiznávat k tomu, že bych něco nevěděl... K ničemu mi to nikdy nepomohlo, ani na volné noze, ani v zaměstnáních před tím. Jen jsem si připadal jako děvka. (A nejhorší byly ty chvíle, kdy jsem si neuvědomoval, že děvkou jsem.)
- Dlouho jsem měl naivní představu, že jednou přijde skvěle platící klient, který všechno změní. Živenou tím, že to tak slibně občas skutečně vypadalo: měl jsem psát texty na web jednoho z mobilních operátorů, starat se o PR jedné špičkové restaurace, pomáhat jednomu abicioznímu občanskému sdružení -- vždycky to ale dopadlo stejně: spousta schůzek, velké sliby, a pak to z různých důvodů postupně vyhnívalo. Nikdo samozřejmě za nic nemohl, "to ti druzí". Musel jsem se spálit zhruba třikrát, abych začal tenhle vzorec - pro Brno tak zvláštně typický - vcelku bezpečně poznávat.
- Naopak jsem podceňoval význam "obyčejné, poctivé práce" - třeba psaní recenzí pro Finmag. První rok žádná větší odezva, v tom třetím už spousta pozitivních i negativních mailů a tweetů, nové zakázky...
- Jít do toho znovu, k DPH bych se registroval hned na začátku. Nevýhody nejsou - v mém případě! (ale to by se mělo vytknout do závorky před celý článek) - tak velké, jako možnosti, které přístupem k zahraničním klientům, nástrojům a partnerským programům získávám.
- Chyba byla dlouho sledovat všechen ten šum: výdajové paušály se rušit budou/nebudou, ODS zavede tohle, ČSSD připraví živnostníky o toto. Teď tomu říkám "toxické informace" a snažím se nepouštět si je do hlavy.
- Trvalo mi dvě promarněná léta, než jsem zjistil, že zhruba od půlky června do začátku září je lepší zvolnit, nabrat si jen minimum práce, flákat se. Jednak produktivita ve třicetistupňovém horku výrazně klesá, pak je taky nutné dobít baterky, získat od díla odstup, "načerpat inspiraci". Někteří přátelé pracující v "normálních zaměstnáních" (tak tomu říkají oni) mi to dost nepřejícně závidí a nějak jsem ztratil energii i důvod vysvětlovat jim, že v celoročním součtu díky tomu odvedu o to víc práce (=vydělám víc peněz, =odvedu víc "do systému", blablabla).
- A vůbec: na začátku mě nenapadlo, jak důležité je cestovat (aspoň vyjet vlakem za město), chodit (teď na jaře mám průměr sedm kilometrů denně), udržovat se fit, zdravě a pestře jíst, spát aspoň osm hodin s minimem výjimek, prostě dbát na fyzickou kondici a duševní hygienu.
Čili zatím dobrý a vyhlídky snad nadějné. Ale občas je to teda tápání v mlze.
Posted
from Brno, Czech Republic
Posted
from Brno Město, Czech Republic
Posted
from Veveří, Czech Republic
Posted
from Brno, Czech Republic
Posted
from Brno Město, Czech Republic
"Napadlo vás někdy alespoň zlomek své invence nabídnout ve prospěch celé věci, a to rozvoji města Brna?"
Dostal jsem dnes důležitý mail od jedné čtenářky ŽítBrno.cz. Důležitý
v tom, že opakuje častou výtku "proč neuděláte něco pozitivního?", ale
paní si s tím dala tentokrát tolik práce, že bylo slušností - a
nutností - odpovědět stejně rozsáhle. Píše například: "Kontaktovali
jste někdy Kancelář strategie města s nabídkou svých služeb? Věřím, že
vaše inovativní myšlenky by určitě našly uplatnění. Chápu, že vás
okamžitě napadá, že to není vaše práce, nejste za to placení a vše
děláte jen pro zábavu, ale nepřipadá vám to trochu alibistické?" Když už jsem svoje protiargumenty dal dohromady, přijde mi škoda je
nezveřejnit. (Pamatujte na to, že nejsem oficiálním hlasem nějaké
monolitické skupiny, jen majitelem domény.) (Poznámka na okraj: osobně mám dvě dobré zkušenosti s prací lidí
spadajících pod brněnský magistrát. Je slušné to vzpomenout, zároveň
mám dobré důvody tyto lidi konkrétně nejmenovat.) *
Dobrý večer, děkuji za Vaši připomínku. Předně: z naší "dílny" pochází sloganů hned několik, např. "Brno:
děcka, fakt?", "Rozběh - odraz - Adamov", "Úzká - Vlhká - Trnitá",
"Všude Brno, nejlíp dobře" atd. Netvrdím, že jsou bůhvíjaké. Na rozdíl
od "Žít Brno" mají ale dvě výhody: 1/ jsou gramaticky správně, 2/
minimálně první tři se k městu vážou mnohem lépe a nelze je bezpracně
přilepit k jinému subjektu (jako např "Žít Náchod" nebo "Žít
Citroen"). "Přiložit ruku ke společnému dílu" v rámci webu ŽítBrno.cz
neplánujeme. Alibistické to není. Tyto myšlenky ukazují, jak špatně je
v Česku přijímána, respektive (ne)chápána, kritika a satira. Často
vzpomínám na Milouše Jakeše a jeho slavné: "ale my potřebujem aby
vzali, prostě aby se sebrali konečně řekněme a šli vyčistit konečně
ten potok, pomohli a ne dělali demonstrace, chodili po náměstích a
křiceli prostě eee udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco
jiného takového..." Web ŽítBrno.cz je *antiprostředí*. Nezvedneme se a nepůjdeme vytvořit
nový slogan nebo verbální priority. Prostřednictvím humoru se naopak
snažíme lidi přinutit se zamyslet nad tím, zdali města vůbec potřebují
slogany a marketingové strategie. Zda ve snaze řídit veřejnoprávní
podniky stejně "efektivně" a "moderně" jako ty soukromé nedochází k
"neefektivitě" v podobě trumfování se slogany zaplacenými ze stejného,
veřejného měšce. Zda při tom nepřitékají absurdně vysoké částky
reklamkám. A zda se za moderní marketingovou fasádou stále neskrývá
ten samý politický hnůj jako v kterékoliv předešlé éře. Ukazujeme
Brňanům, že to, co vnímají jako normální a běžné, normální a běžné
není. Nebo by být nemělo. Zároveň považuji za důležité vás upozornit, že většina z nás se zvedla
a šla něco dělat už dávno. Matěj bojuje proti nelegálním automatům na
mapyhazardu.cz. Já provozuju weby poznejbrno.cz a brnonow.com - kde se
mi mimochodem ani po třech letech nepodařilo navázat fungující,
oboustranně prospěšnou spolupráci s městskými úředníky třeba na
Turistickém informačním centru - nikdo o mé služby neměl zájem. A
přesto se jak Roman Onderka, tak Marie Zezůlková chlubí slavným
článkem v Guardianu, který jsem "zachránil" ve prospěch Brna ve svém
volném čase, neboť novinář dostal na TIC průvodkyni, která žila v Brně
prý jen pár měsíců(!) - většinu míst představených v článku jsem mu
tedy ukázal já. Ostatní kluci z ŽítBrno.cz pracují jako novináři, grafikové,
programátoři webů, kteří spolupracují s neziskovkami... a samozřejmě:
10 z 11 členů skupiny funguje v soukromé sféře a "ve prospěch celé
věci" platí nemalé daně. (Čímž tedy z zitbrno.cz nechci udělat
libertariánskou záležitost. Tou není.) Ve "městě, kde to funguje", chceme bydlet všichni. Ač to není vidět
přímo z webu ŽítBrno.cz, většina z nás pro to dělá hodně. Bohužel při
tom naráží na nezájem městských institucí, někdy přímo jejich
nepřátelství. A právě to nám dalo motivaci přejít k "temné straně
síly", přestat to zkoušet po dobrém a začít být zlí. Bohužel se zdá, že teprve na tohle brněnští politici, média i občané slyší. Snad to vše pochopíte a nebudete se na nás (dál) zlobit, že se (už) s
magistrátem nekamarádíme a rozdupáváme mu bábovičky místo toho,
abychom si s ním hráli jako hodní kluci. Oni si s námi totiž nikdy
hrát nechtěli. S pozdravem
Michal Kašpárek
v tom, že opakuje častou výtku "proč neuděláte něco pozitivního?", ale
paní si s tím dala tentokrát tolik práce, že bylo slušností - a
nutností - odpovědět stejně rozsáhle. Píše například: "Kontaktovali
jste někdy Kancelář strategie města s nabídkou svých služeb? Věřím, že
vaše inovativní myšlenky by určitě našly uplatnění. Chápu, že vás
okamžitě napadá, že to není vaše práce, nejste za to placení a vše
děláte jen pro zábavu, ale nepřipadá vám to trochu alibistické?" Když už jsem svoje protiargumenty dal dohromady, přijde mi škoda je
nezveřejnit. (Pamatujte na to, že nejsem oficiálním hlasem nějaké
monolitické skupiny, jen majitelem domény.) (Poznámka na okraj: osobně mám dvě dobré zkušenosti s prací lidí
spadajících pod brněnský magistrát. Je slušné to vzpomenout, zároveň
mám dobré důvody tyto lidi konkrétně nejmenovat.) *
Dobrý večer, děkuji za Vaši připomínku. Předně: z naší "dílny" pochází sloganů hned několik, např. "Brno:
děcka, fakt?", "Rozběh - odraz - Adamov", "Úzká - Vlhká - Trnitá",
"Všude Brno, nejlíp dobře" atd. Netvrdím, že jsou bůhvíjaké. Na rozdíl
od "Žít Brno" mají ale dvě výhody: 1/ jsou gramaticky správně, 2/
minimálně první tři se k městu vážou mnohem lépe a nelze je bezpracně
přilepit k jinému subjektu (jako např "Žít Náchod" nebo "Žít
Citroen"). "Přiložit ruku ke společnému dílu" v rámci webu ŽítBrno.cz
neplánujeme. Alibistické to není. Tyto myšlenky ukazují, jak špatně je
v Česku přijímána, respektive (ne)chápána, kritika a satira. Často
vzpomínám na Milouše Jakeše a jeho slavné: "ale my potřebujem aby
vzali, prostě aby se sebrali konečně řekněme a šli vyčistit konečně
ten potok, pomohli a ne dělali demonstrace, chodili po náměstích a
křiceli prostě eee udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco
jiného takového..." Web ŽítBrno.cz je *antiprostředí*. Nezvedneme se a nepůjdeme vytvořit
nový slogan nebo verbální priority. Prostřednictvím humoru se naopak
snažíme lidi přinutit se zamyslet nad tím, zdali města vůbec potřebují
slogany a marketingové strategie. Zda ve snaze řídit veřejnoprávní
podniky stejně "efektivně" a "moderně" jako ty soukromé nedochází k
"neefektivitě" v podobě trumfování se slogany zaplacenými ze stejného,
veřejného měšce. Zda při tom nepřitékají absurdně vysoké částky
reklamkám. A zda se za moderní marketingovou fasádou stále neskrývá
ten samý politický hnůj jako v kterékoliv předešlé éře. Ukazujeme
Brňanům, že to, co vnímají jako normální a běžné, normální a běžné
není. Nebo by být nemělo. Zároveň považuji za důležité vás upozornit, že většina z nás se zvedla
a šla něco dělat už dávno. Matěj bojuje proti nelegálním automatům na
mapyhazardu.cz. Já provozuju weby poznejbrno.cz a brnonow.com - kde se
mi mimochodem ani po třech letech nepodařilo navázat fungující,
oboustranně prospěšnou spolupráci s městskými úředníky třeba na
Turistickém informačním centru - nikdo o mé služby neměl zájem. A
přesto se jak Roman Onderka, tak Marie Zezůlková chlubí slavným
článkem v Guardianu, který jsem "zachránil" ve prospěch Brna ve svém
volném čase, neboť novinář dostal na TIC průvodkyni, která žila v Brně
prý jen pár měsíců(!) - většinu míst představených v článku jsem mu
tedy ukázal já. Ostatní kluci z ŽítBrno.cz pracují jako novináři, grafikové,
programátoři webů, kteří spolupracují s neziskovkami... a samozřejmě:
10 z 11 členů skupiny funguje v soukromé sféře a "ve prospěch celé
věci" platí nemalé daně. (Čímž tedy z zitbrno.cz nechci udělat
libertariánskou záležitost. Tou není.) Ve "městě, kde to funguje", chceme bydlet všichni. Ač to není vidět
přímo z webu ŽítBrno.cz, většina z nás pro to dělá hodně. Bohužel při
tom naráží na nezájem městských institucí, někdy přímo jejich
nepřátelství. A právě to nám dalo motivaci přejít k "temné straně
síly", přestat to zkoušet po dobrém a začít být zlí. Bohužel se zdá, že teprve na tohle brněnští politici, média i občané slyší. Snad to vše pochopíte a nebudete se na nás (dál) zlobit, že se (už) s
magistrátem nekamarádíme a rozdupáváme mu bábovičky místo toho,
abychom si s ním hráli jako hodní kluci. Oni si s námi totiž nikdy
hrát nechtěli. S pozdravem
Michal Kašpárek
Čí je obsah magistrátního webu a kdo je "město"? (Odpověď do kanceláře primátora)
V kanceláři primátora města Brna už měli tři pracovní dny na to, aby si prostudovali mou odpověď na jejich dopis (http://dl.dropbox.com/u/6637288/mmb.pdf). Myslím si tedy, že ji už můžu zveřejnit. Kromě odpálkovávání jedněch paragrafů jinými paragrafy se v ní pokouším vysvětlit, že synekdochická stylizace Romana Onderky do "města" nebo tvorba sebepropagační stránky z osobních peněz a následné vyhrožování těm, kdo ty materiály použijí, nepatří do demokratické společnosti.
V Brně 22. září 2011
Číslo jednací: MMB/0337497/2011Věc: Internetové stránky www.zitbrno.czVážený pane inženýre Kohoute,
děkuji za Vaše upozornění na údajné překročení zákonů a dalších pravidel, kterých jsem se podle Vašeho názoru měl dopustit na webu www.zitbrno.cz. Musím Vás však informovat, že zmíněných patnáct dnů určených k nápravě jsem využil pouze k odstranění fotografie převzaté z Brněnského deníku Rovnost, kterou jsme skutečně publikovali bez svolení k užití díla. Šéfredaktorovi brněnské redakce Tomáši Hermanovi jsem se za tuto hrubou chybu omluvil.
V této souvislosti považuji za poněkud nezvyklé, že se zaměstnanec magistrátu stará o dodržování práv soukromých společností, nebo dokonce o to, zda weby hostované na amerických serverech neporušují příslušné „terms of service“. Předpokládám, že bych Vaše služby „správce autorských práv“ nemohl využít i já pro varování bloggerů, kteří bez mého svolení přebrali mé články či fotografie. Tuším totiž, že by si nejdříve museli dělat legraci z Vašich nadřízených.
Nyní však věcně ke konkrétním výtkám. Dle $ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, přísluší vlastníkům ochranných známek výlučné právo užívat je v obchodním styku. Web ZitBrno.cz neobsahuje komerční služby, pouze politickou satiru. Můžete namítnout, že „nabízíme“ například franšízovou „síť Brn“ či ubytování v tramvajích. Pastiše vizuálních identit obou institucí jsou nedílnou součástí takové satiry, bez nichž by obrazně řečeno přišla o zuby. Je však zřejmé, že nejde o skutečnou komerční nabídku, a i kdyby došlo k pomýlení mimořádně funkčně negramotného návštěvníka, nepůsobíme majitelům zmíněných ochranných známek žádnou škodu, ani se nijak neobohacujeme. Pouze ukazujeme město Brno a fungování jeho institucí z jiné stránky, než je obvyklé.
Velmi zjednodušující je Váš výklad zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (tedy autorského zákona) v souvislosti s webem www.primator.brno.cz. Cituji § 3, „Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu“: „Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na: úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany.“ Mám za to, že oficiální web primátora umístěný na oficiálním serveru města Brna má status pamětní knihy či obecní kroniky. Podobně jako klasická kronika totiž obsahují texty a fotografie zachycující dění ve městě, přičemž obsah je pořízen magistrátem či radnicí na náklady daňových poplatníků.
Navíc je zde jednoznačný veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Kdyby tomu tak nebylo, došlo by ke znepokojujícímu rozporu. Veřejné finance určené k tvorbě oficiálního webu by pak totiž Bc. Roman Onderka, MBA, používal výhradně ke své propagaci. Odpusťte mi lehce zesměšňující tón, ale galerie na www.primator.brno.cz jej zachycuje jako jakousi akční figurku, přestřihávající pásky a polévající různé věci šampaňským, tedy jako, jeho vlastními slovy, Romana Onderku „projektujícího a stavějícího“. Zcela zde chybí negativní zmínky o činnosti primátora. Zmiňme například kontroverzi spojenou s nabytím bakalářského titulu, která vzhledem k celostátní publicitě uškodila obrazu nejen Romana Onderky samotného, ale i města Brna. Ve chvíli, kdy by nebylo možné obsahy z tohoto webu použít pro satirická díla upozorňující právě na takové problémy, šlo by doslova o privatizaci státní moci, splynutí člověka a funkce (instituce), tedy o jevy, které v demokratické společnosti nemají místo.
Ohradím se i vůči Vaší žádosti o to, abychom nepublikovali „fotografie, k nimž autoři příspěvků nedisponují autorskými právy.“ Zaměňujete zde autorské právo, příslušející autorovi, a právo na užití díla, které může autor udělit další osobě, popřípadě v některých případech poskytuje licenci bezúplatně přímo autorský zákon (jako je tomu např. u obecních kronik).
Pozastavil jsem též nad připomínkou obecné zásady nepůsobit škodu dle ustanovení $ 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Netuším, v čem může obsah domény ZitBrno.cz narušovat tato pravidla: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ Naopak si dovolím tvrdit, že naše publikační činnost přinutila stovky, tisíce Brňanů zamyslet se nad fungováním brněnského magistrátu a dalších veřejných institucí. Jak například správě veřejného majetku prospívá investice do sloganu vysmívaného odborníky a následné zaměstnávání právníků ve chvíli, kdy se proti tomu vzedme vlna nevole? Jak životnímu prostředí napomáhá bezprecedentní zrušení dotací pro neziskovky, které s magistrátem vedou právní spory, nebo černá stavba Ladislava Macka? Tím, že si lidé začnou klást tyto otázky a začnou aktivně hledat odpovědi a řešení, můžeme dosáhnout úspor na veřejném majetku i zlepšení, nebo alespoň nezhoršení životního prostředí.
V této souvislosti: jak si můžete udělat obrázek z denního tisku a sociálních sítí, teprve naše aktivity vedly k tomu, že si Brňané drahý slogan osvojili a začali jej používat. Pravda, asi poněkud jiným způsobem, než plánovala kancelář strategie rozvoje města Brna, nicméně po roce stagnace z její strany jsme převzali iniciativu a dodali sloganu mediální pozornost v hodnotě stovek tisíc korun.
To jsem se ale dostal z roviny autorského zákona a zákona o ochranných známkách do v právu neukotvené státovědy.
Odpověď mi vzala tolik času i proto, že jsem většinu z těchto argumentů překládal do angličtiny, abych je odeslal společnosti Hostmonster Inc., na jejichž serverech je web umístěný. Z odpovědi jejich zástupců jsem vyrozuměl, že mají k řešení podobných konfliktů k zákazníkům mnohem vstřícnější přístup než provozovatelé webhostingu Savana, kteří zablokovali obsah webu Krno.cz, aniž by dali svému klientovi možnost obhajoby.
Je samozřejmě na Vás, jaké zvolíte další kroky. Bude-li to pokus o zablokování webu, pak velmi pravděpodobně neuspějete. Pokud ano, dočkáte se druhého kola zpráv „brněnský magistrát bojuje proti satiře“. O publicitu jsme se posledně nijak aktivně nesnažili, ovšem pro média je téma cenzury velmi přitažlivé. V neposlední řadě: utečeme na další hosting, a pak zase, pak zase.
Nedoporučuji ani soudní cestu. I tady je, vzhledem k Vašemu poněkud úzkoprsému chápání autorského zákona a zákona o ochranných známkách a několika předcházejícím rozsudkům ve prospěch mystifikujících recesistů a umělců, pravděpodobnost úspěchu velmi malá. Opět to pro Vás znamená negativní publicitu. V případě Vašeho nepředpokládaného vítězství pochopitelně ostře satirický web poběží dál, pouze nahradíme příslušná loga, fotografie, či texty informací „cenzurováno na žádost kanceláře primátora města Brna“.
Poslední řádky už nejsou vzkazem pro Vás osobně – děláte jen svoji práci – ale spíš pro Vašeho nadřízeného: smiřte se se skutečností, že ke svobodné společnosti patří satira. Nepokorná satira, která se nedrží vymezených mantinelů a nechodí si pro pohlazení po hlavičce jako „město Brno vítá zájem svých občanů o dění ve městě“. Naopak ji rozpaluje tato arogantní synekdocha. Vy nejste město Brno.
Jediný zaručený způsob, jak můžou představitelé samosprávy zesměšňování a kritice předejít, je nezavdávat k nim důvody.
S pozdravemMichal Kašpárek
majitel domény ZitBrno.cz





